Od pradávna byl začátek zimy, kdy se noci výrazně prodlužovaly, považován za čas, ve kterém nabývá převahu zlo nad dobrem a démonické bytosti nad životodárným sluncem. Představy o narůstající aktivitě škodlivých sil vyvolávaly u lidí pocity strachu a následně snahu chránit se před nebezpečím pomocí magie a symbolických úkonů. Těchto dnů využívaly hlavně svobodné dívky, které chtěly znát jméno svého vyvoleného. Na sv. Ondřeje lily olovo přes ucho uloupeného klíče, aby věděly, jaké povolání bude mít jejich nastávající manžel. Podobně věštily i z ořechových skořápek.

Svátek sv. Mikuláše patřil stejně jako dnes především dětem. Vždyť které dítě by nepoznalo Mikuláše, anděla i čerta, jejich zvonění a řinčení řetězů. V předvečer svátku sv. Mikuláše do dnešních dnů potkáváme skupinu masek, jejíž ústřední postavou je sv. Mikuláš, kterého doprovázejí andělé a čerti. Dříve bývaly průvody masek početnější. Mohli k nim patřit kominíci, cikáni, dráteníci, mikulášova matička, smrtka, Žid i další. Hodné děti Mikuláš obdaruje, nehodným hrozí čert, že je vezme do pekla. Nejmagičtější byl den sv. Lucie. Před zavedením gregoriánského kalendáře roku 1582 se tento den považoval za nejkratší v roce, a proto se k němu vázalo nejvíce magickoochranných praktik.

Ústřední postavou obchůzek „Lucek“ jsou němé, bíle oblečené postavy. Tvář mají zamoučenou, v ruce drží štětku na líčení nebo husí křídlo. Vcházejí do domů, vymetají rohy místností a ometají členy rodiny, klepají vařečkami přes prsty nepořádné přadleny apod.

V období od Lucie do Vánoc se nezapomínalo ani na pranostiky. Každý den tohoto období představoval jeden z měsíců následujícího roku. Podle toho, jaké bylo ve který den počasí, mělo být stejné i v příslušném měsíci příštího roku.

Neodmyslitelnou součástí Vánoc jsou i oplatky. V minulosti je v některých vesnicích pekl třeba i pan učitel a děti je v košíku roznášely s veršovaným vinšem do domácností.

Štědrý den byl plný různých pověr a zvyků. Půst v tento den byl velmi přísný a dospělí dbali na to, aby se postily i děti. Ty pak za odměnu měly vidět při večeři zlaté prasátko. Do večera musely být ukončeny všechny práce v domě, hospodyně mít všechno připravené na štědrovečerním stole, aby od něho již nevstávala. Stůl byl obtočen řetězem, aby rodina držela v následujícím roce pohromadě, ale také, aby se zavřely tlamy vlkům a ti nedávili ovce. Pod stůl se kladla otep slámy a ošatka se všemi vypěstovanými plodinami na znamení dobré úrody. Před jídlem se všichni společně pomodlili. Na štědrovečerní tabuli nesměly chybět oplatky s medem, zelňačka, krupice posypaná perníkem, vařené sušené trnky s křížalami, chléb a koláče. Jídla na štědrovečerním stole se lišila podle regionů.

Nezapomínalo se ani na dobytek, kterému se dávaly oplatky s petrželovou natí a česnek, aby byl celý rok zdravý a neuhranuly jej čarodějnice.

Ke Štědrému dni se vztahuje také mnoho pranostik. Když jsou na nebi hvězdy – budou mít slepice mnoho vajec; když jsou Vánoce zelené – budou bílé Velikonoce; světlé Vánoce – tmavá komora (malá úroda).

Štědrovečerní koledování zahajoval pastýř práskáním biče nebo troubením na roh. S pastýřem chodily i děti, které hospodyně za koledování odměňovaly sušeným ovocem, jablíčky, ořechy, koláči a v majetnějších rodinách i penězi. Věřilo se, že když člověk ve vánočním čase někoho obdaruje, tím víc se mu dostane v podobě bohaté úrody.

Boží hod vánoční – den Božího narození, je považován za jeden z největších svátků v roce.

V tento den byla zakázána jakákoliv práce včetně přípravy jídel, stlaní postelí a krmení dobytka.

Vánoční období končí 6. ledna svátkem Tří králů. Tříkrálová obchůzka, kdy se dům od domu pohybovaly tři postavy králů, původně zřejmě mudrců z Východu, kteří se přicházeli poklonit narozenému Jezulátku. Nade dveře domů psali svěcenou křídou písmena K+M+B, údajná jména králů Kašpara, Melichara a Baltazara, a příslušný letopočet jako určitý ochranný symbol domu.

Jak vypadaly a probíhaly některé zvyklosti, je možno vidět ve strážnickém skanzenu první prosincový víkend v předvánočním pořadu Radujme se, veselme se…, který každoročně pořádá NÚLK ve Strážnici.

Zdroj: archiv NÚLK