Svítí slunce, fouká vítr, prší, sněží a některé měsíce dokonce mrzne. Je jaro, léto, podzim, zima – to vše se opakuje od nepaměti a nepřekvapuje nás to. Tak si to ona příroda zorganizovala a šmytec. Jen nepočítala s tím, že samotnou planetu budou ve stále větší míře ovlivňovat samotní lidé. Lidské bytosti, které mají mozek, a přesto se chovají, jako by ho neměly. Pokusy poručit větru a dešti se nevyplácejí a příroda se brání. Tornáda se prohánějí už i Evropou, nevídané povodně mají apokalyptické rozměry, a to ještě neřekly své poslední slovo ani sopky, které jsou v pohotovosti na mnoha kontinentech. Příroda si své zákony střeží a nedopustí, aby do nich někdo mluvil, předělával je účelově podle své potřeby a momentální představy. Přírodní zákony mají svoji přirozenou autoritu i sílu a pořádek si udělají i bez ohledu na naši vůli.
Zcela jiná situace je ve spletenci zákonů společenských. Novelizace novel je přijímána jak na běžícím pásu a to, co platilo ještě včera, dnes už je jinak. Možná, že léto bude brzy v zimě a jaro na podzim. Pokud se na tom moudří zákonodárci usnesou, bude tomu tak. Společnost je v tomto směru nepoučitelná, ale přece každá změna v chování, zejména ve vztahu k přírodě, se nám může vymstít. Bylo by možná dobré mít stále na paměti, že zákony přírodní a společenské spolu úzce souvisejí.
