NAPOLEON BONAPARTE

Každoročně 2. prosince si mnoho Evropanů připomíná událost, která se zapsala do historie válečnictví, a ona událost se odehrála právě v našem regionu. Mám na mysli bitvu, která je v zahraničí známá též jako bitva u Austerlitz, bitva tří císařů u Slavkova. Stojí za to si připomenout alespoň základní informace a v krátkosti se vrátit k tradičním rekonstrukcím bitvy v dobových kostýmech a s replikami dobové výstroje a výzbroje, které pořádají kluby vojenské historie z celé Evropy. Hlavní pozornost však budeme věnovat mýtům a skutečnosti, které se dotýkají osoby Napoleona Bonaparta. Možná některé informace budou pro vás nové a velmi překvapivé.

Začátkem prosince (2. 12.) 1805 se na návrších a v údolích východně od Brna odehrála jedna z nejvýznamnějších událostí evropských dějin 19. století a zároveň jedna z nejproslulejších bitev. Nasazenými silami a počtem mrtvých a raněných se slavkovská řež stala na dlouhou dobu nejhroznějším a největším válečným střetem v českých zemích. Armáda Francie čítala 73 400 mužů a armády spojenců (Rakousko a Rusko) nasadily do boje 85 400 mužů. Spojenci stříleli z 250 děl a Francouzi ze 150 děl. Spojenci byli prokazatelně v přesile, měli o 12 000 mužů více a 100 děl navíc. Napoleon Bonaparte se ukázal jako dokonalý stratég. Sbor maršála Soulta kryt mlhou nepozorovaně dorazil až k Pracím a zaútočil na pratecký kopec. Právě tento překvapivý úder spojence doslova rozprášil a poté byly jednotlivé skupiny napoleonskými vojsky obklíčeny a přinuceny ke kapitulaci.

Šestého prosince 1805 pak bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří a následoval tzv. prešpurský mír. Samotný Napoleon Bonaparte si cenil vítězství v této bitvě nejvíce ze všech, které dosud absolvoval.

ABSOLVENT VOJENSKÉ ŠKOLY, PRVNÍ KONZUL, POPRVÉ CÍSAŘ

Narodil se ve městě Ajaccio na Korsice a absolvoval elitní vojenskou školu v Paříži. Od mládí jako by ho přitahovaly revoluce a vyšší společnost. Na Korsice se zamíchal do revoluce a musel uprchnout. Ve Francii se stal dělostřeleckým důstojníkem a poprvé vynikal v taktice a v boji a byl povýšen na brigádního generála. Krátce nato byl jmenován velitelem Pařížského okruhu armády. Zaútočil úspěšně proti Itálii a Rakousku. „Pořádek“ udělal i v Egyptě, kde rozvrátil moc mameluků, ale nakonec se musel stáhnout do Evropy.

Od roku 1800 vykonával funkci prvního konzula – jmenoval členy státní rady i soudce. Poprvé pocítil, jak chutná moc. Choval se velmi odpovědně a prosadil velmi pokrokové reformy. Vydal občanský zákoník a ovlivnil celý evropský právní systém. Rovněž ozdravení francouzské ekonomiky bylo radikální. Druhého prosince 1804 se Napoleon Bonaparte stal francouzským císařem Napoleonem I. Obřadu se zúčastnil i papež Pius VII. Korunu si však překvapivě císař vložil na hlavu sám. Od této chvíle jako by se jeho krev proměnila ve střelný prach.

Následuje invaze do Velké Británie, kontinentální blokáda – chtěl dosáhnout hospodářského kolapsu Británie, ale největší užitek z toho mělo Rakousko, které hospodářsky velmi posílilo. V té době Napoleon ukázal i smysl pro spravedlnost a všechny vlivné lidi, kteří se z blokády neoprávněně obohatili, přísně potrestal. Kéž bychom dnes u nás měli Napoleona. Veleúspěšný byl i při tažení proti Rakousku, kde se projevila jeho vyzrálá taktika právě v oné bitvě tří císařů u Slavkova.

První větší problémy měl Napoleon ve Španělsku, kde sice zvítězil, ale za cenu obrovských ztrát lidských i finančních. Zákeřní Rakušané této situace chtěli využít, ale Napoleon opět zvítězil a František I. mu musel dát za ženu svou dceru Marii- Louisu Habsbursko-Lotrinskou.

Napoleon byl nenasytný válečník a vydal se na tažení do Ruska, ale tento jeho krok mu zlomil vaz. Z Ruska se vrátil s jednou desetinou svých vojáků. Tato invaze pro něj končí katastrofou. I přesto se pokusil opět doplnit stavy vojáků, ale v roce 1813 v tzv. bitvě národů u Lipska byl poražen a v roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí vykázán na ostrov Elba. Ani tam se nevzdával a vrátil se do Francie tajně a na 100 dnů se opět zmocnil trůnu. Po prohrané bitvě u Waterloo musel abdikovat.

Zajímavé je, jak se o jeho návratu vyjadřovala média.

Myslím, že s novinářskou špinavostí se setkáváme dodnes, no konečně posuďte sami.

FRANCOUZSKÉ NOVINY PSALY

Le monitor o Napoleonově útěku z Elby v roce 1815:

9. 3. psaly o Napoleonovi jako o obludě, jež uprchla z ostrova Elba!

10. 3. napsaly, že korsická obluda se dostala na pevninu!

13. 3. se Napoleon dostal do Lyonu a označovaly ho jako tyrana.

18. 3. byl 60 km před Paříží a už o něm psaly jako o uchvatiteli moci.

19. 3. v novinách stálo, že Bonaparte postupuje, ale do Paříže se stejně nedostane (byli si sebou nějak moc jistí).

20. 3. Napoleon bude zítra v Paříži (už žádný tyran nebo obluda)!

21. 3. už ho uznávali jako císaře Napoleona, protože se dostal až do Fontainbleau.

22. 3. Včera večer prý Jeho císařská Výsost vstoupila do Paříže! A nadšení národa je nepopsatelné! (To je najednou změna!)

Tak tady vidíte, jací byli francouzští novináři za Napoleona.

Jak by to vypadalo dnes? Asi stejně.

MÝTY A SKUTEČNOST NAPOLEON BONAPARTE A JEHO RODINA

Napoleonova druhá a věrná manželka – Maria Luisa, dcera rakouského císaře Františka I. Po bitvě u Lipska (1813) byl Napoleon vykázán na Elbu a Maria Luisa zbaběle utekla i se svým synem – Napoleonem Františkem Bonapartem přezdívaným Orlík zpátky do Rakouska. Morální zásady Maria Luisa porušila a opustila ho.

Napoleonova první manželka – Josefina de Beauharnais – s tou se po 13 letech manželství Bonaparte v roce 1809 rozvedl. Bonaparte chtěl strašně dědice, kterého mu Josefina nemohla dát, proto ji opustil a vzal si druhou manželku Marii. S tou měl syna.

Josefína umřela roku 1814 a paradoxem je, že pokračovatelem dynastie se nestal potomek Napoleona, ale právě Josefíny. Její dcera Hortensie si vzala za muže Napoleonova bratra Ludvíka a jejich syn se později stal císařem pod jménem Napoleon III. Ve vyhnanství na sv. Heleně Napoleon napsal: „Josefína je jedinou ženou, kterou jsem kdy miloval. Stále vládne mému srdci a stýská se mi po ní.“

MYLNÁ PŘEDSTAVA O NAPOLEONOVĚ VÝŠCE

Navzdory tradičnímu zobrazení Napoleona Bonaparta není pravda, že byl nějak zvláštně malý. Po jeho smrti v roce 1821 byla zaznamenána jeho výška – 5 stop a 2 palce. Jednalo se však v té době o používané francouzské palce. V přepočtu na palce britské byl vysoký 5 stop a 6,5 palce. To z Napoleona činí 1 metr a 68 cm vysokého muže a díky tomu byl vyšší než průměrný Francouz 19. století. Ke špatným převodům se ještě přidal špatný výklad Napoleonovy francouzské přezdívky „Le petit coporal“. Nefrankofonní země překládají „petit“ jednoduše jako malý, ačkoliv přezdívka vznikla na základě Napoleonova úzkého přátelství s jeho vojáky. A nakonec: Napoleon býval vždy obklopen svou elitní gardou, jejíž členové vždy měli minimálně 6 stop.

KONEC ŽIVOTA NA OSTROVĚ SV. HELENY

Napoleon Bonaparte se vzdal Velké Británii v naději na politický exil, ale britská vláda rozhodla o jeho deportaci na ostrov sv. Heleny, kde strávil zbytek svého života jako zajatec Britů. Na tomto ostrově 5. května 1821 zemřel.

Napoleon Bonaparte se narodil v noci ze 14. na 15. srpna a měřil 168 centimetrů. Autor tohoto článku se narodil stejný den a jeho výška je rovněž stejná, ale dosud ho nikdo nikam nedeportoval a stále ještě žije.

„Napoleony“ má v různých modifikacích mnoho zemí, a jak je vidět, někdy se o nich povídají úplné nesmysly.

Nechť žijí Napoleonové…

Více:
http://cs.wikipedia.org/…on_Bonaparte
http://www.panovnici.cz/…on-bonaparte

PaP