Slovo tragédie je forma dramatu s vážným koncem a původní význam tohoto slova je zpěv kozlů. Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu, marnému boji následně podléhá a je dohnán k záhubě. Vznik a rozvoj tragédie se uskutečnil v plné míře v antickém Řecku a Římě. Jak symbolickou roli bude hrát toto slovo pro jmenované regiony i v současnosti, nikdo netušil. Řecko se zmítá v hospodářské krizi a Itálie je těsně před jejími branami. Zajímavá je také struktura – vývoj dramatu. Expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Divák si při prožívání dramatu může prožít výjimečnou situaci a může si dokonce vybít neškodně své vášně a pocity. Je vidět, že divadlo se skutečně stalo každodenní součástí života. Stalo se veřejnou záležitostí a má i společenskou podporu.
Současné politické události potvrzují, že herců máme dostatek, o tragické situace není nouze a hrdinové – řadoví občané, se skutečně dostávají do neřešitelného konfliktu. Optimisté věří, že marnému boji nepodlehnou a že nebudou dohnáni k záhubě. Zaznamenali jsme již expozici, kolizi i krizi a podle pravidel tragédie by měla jistě následovat peripetie a katastrofa. Pokud svět divadelní zasáhl i svět politický, pak se jistě máme na co těšit. Zpěv kozlů zní ze všech stran! Ptám se, proč je tomu tak? Pravděpodobně odpověď najdeme v lidové moudrosti. Všichni přece dobře víme, co se stane, když je kozel zahradníkem a zloděj křičí chyťte zloděje!
Katarze nastává až po vyvrcholení dramatického děje a většinou protagonisty mění k lepšímu a očišťuje.
Že by se konečně přiblížil nevyhnutelný celospolečenský očistec „padni, komu padni“? Kdepak. Špinaví se snaží urychleně umazat i ten malý zbytek čistých, jedině tak se opět nic nestane…a vše se zamete pod koberec, zamlží a vyšumí. České drama a tragédie mají svoji specifickou strukturu, která se vymyká většině lidského vědění a poznání…
Kabrňák
