Když v době pohanské, tedy ještě před rokem 864, zakládali původní obyvatelé trhovou osadu, rozhodně ale netušili, že později se stanou Vizovice rodištěm valašského krále Bolka Polívky a z města se stane středisko s tradicí pálení slivovice, město trnkobraní a pojídání švestkových knedlíků i pořadatel folkového festivalu Valašský frgál a rockového festivalu Masters of Rock. Nesmíme také zapomenout, že toto město proslavil i světový skladatel Alois Hába.

K hlavním památkám ve městě (na město byly Vizovice povýšeny roku 1570 císařem Maxmiliánem II.) patří barokní zámek, klášter Milosrdných bratří a Mariánský sloup z roku 1690 se sochami svatého Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Floriána a sv. Prokopa.

V první řadě jsou však Vizovice městem s tradicí pálení slivovice, světově proslulou palírnou Rudolf Jelínek. I z velmi povedené televizní reklamy je patrno, že na počátku byla švestka, pro Čechy a Moravu jedno z nejvýznamnějších druhů ovoce peckového. Tento strom švestky plodící dosahuje stáří kolem 50 let a o původu tohoto stromu dodnes víme dost málo. Ze švestek vyrábíme kromě slivovice také povidla, jsou vhodné k sušení a pražená jádra se hodí k výrobě cikorky. Dřevo švestkové je velmi tvrdé a hodí se pro svoji červenou barvu k dalšímu opracování a je také velmi vhodné k uzení masa. Když budete mít ve chlévě čuníka a na zahradě švestky a kousek pole osetého obilím, pak určitě přežijete i ty nejhorší časy a navíc při rozumné konzumaci slivovice budete zdraví jako řepa.

Slivovice se vyrábí destilací z kvašené břečky (kvasu) ze švestek. Důležité je přepalování surové pálenky na čistý destilát. V dnešní době se využívá v pálenicích tzv. monoblokový systém, a to znamená, že v minulosti hojně využívané domácí primitivní palírny s jednoduchým destilačním kotlem a topným kotlem ve srovnání s novodobou pálenicí působí na nás dojmem velmi prehistorickým, leč stále pro mnohé hojně využívaným přístrojem. U neprofesionální výroby se však můžete dočkat velkého maléru. Slivovice obsahuje silici hořkomandlovou a něco málo kyanovodíku, který byl „vyuzen“ z jader švestkových, a prudce jedovatý kyanovodík, třebaže je to ve slivovici nepatrné, může být při nekvalitní výrobě dokonce příčinou otravy. Takže pozor, ne nadarmo jedno lidové přísloví říká: „budeš tu jen do švestek.“ A když jsme už u těch přísloví, pozor také na pálení hruškovice. V tomto případě byste se mohli dočkat dokonce zvolání švestek (za totality označení pro policajty): „A z hrušky dolů.“ A to by byla pěkná pecka. Amožná bysteměli po švestkách…

A až se vám po vypití slivovice bude lámat jazyk, pak si můžete zjistit stav své opilosti následujícím jazykolamem:

Šest set šedesát šest sušených švestek se sušilo ve švédské sušárně švédského strýčka Swena.

PaP

Kabrňák doporučuje:

23. 3. Radějov, od 10.00 hodin – 23. košt slivovice a ovocných destilátů.

ŠVESTKOVÁ POVIDLA PŘÍRODNÍ BEZ KONZERVANTŮ

Suroviny pro přípravu jídla:

švestky, případně dle potřeby (zralosti švestek) trošku cukru, ale nemusí být. Nejlepší jsou švestky se scvrklými konci – podzimní odrůda.

POSTUP PŘÍPRAVY:

vypeckované švestky dáme vařit do většího hrnce, nejlépe s teflonovým povrchem. Podlejeme troškou vody – max. 0,5 dcl a vaříme na prudším ohni, mícháme. Až švestky pustí vodu, stáhneme na malý oheň a za chvilkového míchání u teflonového povrchu a za stálého míchání u ostatních povrchů vaříme několik hodin. Švestky by měly při vaření jemně probublávat, ne prskat. Po několika hodinách (dle velikosti hrnce 3–5) by se měla voda odpařit. V této době by měla povidla začít tmavnout a jakoby se připalovat. V této době mícháme. Je to již konečná fáze vaření. Vaříme povidla tak dlouho, až jsou hodně tmavé barvy, leské a začnou držet při sobě. Konzistence by měla být taková, že by měli po nabrání a převrácení vařečky držet. čím lépe budou odpařená tím déle vydrží. Ještě horké dáváme pouze do čistých vyvařených sklenic. Kdo nemá důvěru, může ještě zavařit.