Bývalo království, tam kdesi za kopci
a v něm tři princové přitroublí po otci.
Chodili každý den, jak kázal táta,
hlídat do zahrady jablka zlatá.
Ta stále mizela, někdo je kradl
a starý král ten čím dál víc chřadl.
Až jednou nejmladší rozlousk tu záhadu
a šel s tím za tepla ke králi do hradu.
Královský otče, nesu ti novinu.
Jen jestli zas nejde o ňákou kravinu.
Křivdíš mi otče, já svým očím věřím,
byl to pták kleptoman s ohnivým peřím.
Zmizel i s jablkem do šera temného,
a na mne utrousil čehosi bílého.
Tak pojď blíž synáčku, ať ti dám pusu
a nermuť se pro trochu ptačího trusu.
Půjdeš teď s bráškama po jeho stopě,
svou krví zaplatí flek na tvé klopě.
Vyšlápla princátka druhý den do světa,
ve snaze chytit ta zlodějská klepeta.
Jak ale stopovat, když lítá ve vzduchu,
a tak jim nebylo dvakrát moc ejchuchu.
Došli na rozcestí k malému křížku,
aby tam počkali na lišku Rýšku.
Hle, co to vidí má bystrá zornička?
To co tu cupitá, je přece lištička.
No tak se neboj a pojď blíž maličká.
A švih jí mačetou hned mezi očíčka.
Co jsi to udělal, proklatý hlupáku?
Liška ta jediná věděla o ptáku.
A on ji rozsekne hlavu to jelito.
Co řekne otec král, jestli se doví to?
Otec král, ten se nic nedoví, bratříčku,
křápnu vás oba tam, kam sem křáp lištičku.
