Vypravěč:
V zahrádce, kde stála chaloupka maličká,
žil hloupý Honza a s ním jeho matička.
Dobračka celé dny makala v lomu,
zatímco Honza, ten nevyšel z domu.
Jakživ se jenom tak za pecí flinkal,
buď koukal do blba a nebo spinkal.
Až jednou mamina vzplála jak svíčka,
a kopla ho pohorkou do konečníčka.
Matka:
Už tě mám po krk nehodný chlapečku,
nemíním do smrti dělat ti děvečku.
Vypadni do světa, ať už jsi v luftu,
na cestách naraž si nějakou buchtu.
Vypravěč:
Vydal se Honza jen s uzlíkem na cestu,
najít si ve světě solidní nevěstu.
Došel do království, kde vládl smutek,
a kdo měl dceru, ten dávno z něj utek.
Bydlel tam totiž drak na hoře železný.
a ten měl k svačině nejraděj princezny.
Jakmile tamní král uviděl Honzíka,
hned z trůnu vyskočil s mrštností kamzíka.
Král:
V životě nezřel jsem takého vazáka,
Honzo, ty určitě troufneš si na draka.
On jinak zblajzne mou poslední dceru,
když ji však zachráníš, dám ti ji, věru.
Princezna:
Stejně to nedobře dopadne tatíku,
na draka to chce mít rozum a taktiku.
Nedávno padla tam rytířů přesila,
co zmůže Honza? Dyť má výraz debila.
Honza:
Děkuju princezno za tvoje lichotky,
nemám strach, srdce mi nespadlo do botky.
Půjdu teď za drakem do sloje na vršku,
a dám mu lopatou pořádnou přes dršku.
Vypravěč:
Šel Honza, byl ale za chvilku zpátky,
opuchlý, že málem neprošel vrátky.
Na očích modřiny, tak ani nemrkl.
A hned bez meškání chyt krále u krku.
Honza:
Ty lumpe, zlobou to v mé hlavě víří,
vždyť ten drak měl dršky alespoň čtyři.
Jen sem ho lopatou po jedné fláknul,
on těmi dalšími hravě mě zmáknul.
Navíc se přiznal, ten hnusný obluda,
že chodil za mlada 20 let do juda.
Pak ještě naposled kop do mé brňavky,
a řek, ať princezna nemyslí na vdavky.
Tu prý mám do sloje přivésti kalupem,
předtím ji posolit a polít kečupem.
