Španělsko je rozlohou čtvrtou největší zemí Evropy (za Ruskem, Ukrajinou a Francií), svou průměrnou nadmořskou výškou ( 600 m) se řadí hned za Švýcarsko. Našinec zná z dovolených především pobřeží Katalánska a ti movitější Andalusii. Třímiliónový Madrid, držící sice primát nejvýše položené evropské metropole (655 m), není vystaven tak masivní invazi turistů -moře nemaje.

Znakem Madridu je tento podvyživený medvěd, opírající se o planiku, což je strom s hustou korunou a bobulovitými, červenými a kyselými plody (podobné u nás prodávanému liči), stojí na náměstí Puerta del Sol.

Stále jsem si říkal, že nám něco chybí na náměstti Svobody. Už to vím, je to značka nultého kilometru, od něhož se zde počítají všechny španělské ukazatele kilometrů. Nachází se na náměstí Puerta del Sol.

Ulice starého města jsou proklatě úzké. Náklaďák zatáčí i na vícekrát a hodně si zacouvá. Sloupky sice brání divokému parkování, ale zamezí možnosti objíždění. Provoz je hustý a minutové zastavení (výstup pasažéra z taxíku) znamená vytvoření kolony asi šesti troubících aut. Pro parkování v centru jsou tu sice staré, ale jinak fungující podzemní patrové garáže. Cenově jsou přijatelné (např. 25 Euro za den). Automobilový provoz je tu šílený a na hlavních třídách se jezdí systémem nárazník na nárazník. Necháte li mezeru 2 metry za předcházejícím vozidlem, je tato hned zaplňována vozidlem z vedlejšího pruhu. Vícepruhové hlavní třídy jsou lemovány paralelními menšími uličkami, oddělenými veřejnou zelení. A i z těchto se na křižovatkách se semafory tlačí vozidla. Dopravu pomáhají řídit v těchto místech jacísi dobrovolníci sice bez uniformy, ale v signálních vestách a s píšťalkou. Kupodivu mají autoritu a velmi zručně koordinují tento chaos. Když jsme projížděli Madridem spolu s našimi kolegy autem s „baskitskou espézetkou“, nikdo nám to výrazně nedával najevo. Zdejší rivalita je asi podobná jako naše vůči Pražákům. Španělským problémem je totiž Baskicko, nejenže se tam mluví zvláštní hatmatilkou, o jejímž původ se všichni přou, ale je navyklé z minulosti na zvláštní privilegia. Proto již autonomní Baskové usilují, mnohdy extrémními prostředky, o samostatný stát. Navzdory těmto snahám, jsou postoje normálních lidí umírněné.

Názvy ulic jsou opatřeny i portréty slavných, po nichž nesou svá jména.

V hotelu vás čeká překvapení, že vaše objednané nekuřácké pokoje nejsou k dispozici. Nabídnou vám kuřácké s mlhavou vidinou, že se už zítra budete moci přestěhovat. Zato pohled z pidibalkónu je vylepšen průhlednou textilií s motivem, za níž je možno se kochat pozůstatky architektury minulosti. Rozhodně si tak nepředstavuji komfort čtyřhvězdičkového hotelu, kde se platí přes sto Euro za noc. Obsluhující personál je poměrně neochotný, liknavý a veskrze nepříjemný. Číšník v hotelové restauraci, kde se za snídani platí 15Euro, se nestydí vám odmítnout přinést konvici s čajem s poukazem na to, že si můžete posloužit u vedlejšího hosta. Pokud by se tato plechová konvička dala vyždímat, pak by se jistě dostalo i na dva plné šálky.
Od teď už vím, že je zvykem nechávat pokojské spropitné 2–3 Eura. A pokud není nedoplňováno mýdlo, šampon….atd, je to neklamným znamením pro hosta, že si neplní své povinnosti. Obzvláště nepoučitelného hosta je nutno exemplárně potrestat, aby si to propříště pamatoval. Nejlépe nahlášením neuskutečněné konzumace z baru na pokoji, protože na diskuze při placení pobytu na recepci už nebývá moc času, obzvláště čeká li venku taxík. Že by vládnoucí socialistická strana inspirovala personál k převzetí hostů hotelu do socialistické péče?

Dramatik a básník baroka Calderon de la Barca v symbióze s vozidly taxislužby. Příjemným překvapením bylo, že jsou to často naše Oktávie.

V současné době královský palác neslouží jako sídlo španělského krále, ale jsou zde přijímány státní návštěvy a nevím proč mě za ni nepovažovali. Tudíž jsem nemohl nepotřepat královou pravicí, ani po něm nechat pozdravovat „soudružku královnu“ Sofii Řeckou.
Na sklonku života nabídl generál Franco vládu dědici španělského trůnu Juanu Carlosovi I., který se stal španělským králem, zavedl ústavu a panuje dodnes. Postava kontroverzního Franca mi zůstala zastřena tajemstvím. Ale radili mi, abych ho nahlas nikde nekritizoval, že zde má stále hodně tajných přívrženců. Jeho politika nebyla „poroučet větru a dešti“, ale zajistit budováním průmyslu a infrastruktury ekonomickou soběstačnost, při státem kontrolované výrobě a volném trhu. Ekonomicky to znamenalo velký rozkvět státu, nárůst výdělků a vznik u nás neexistující tzv. střední třídy. Byla akcentována role tradiční rodiny, kdy žena je závislá na muži (údajně nesměla mít vlastní účet v bance), sňatky byly výhradně požehnané katolickou církví s nemožností rozvodu, omezeny byly interrupce i antikoncepce. Dnes je ovšem situace žen jiná a ve španělské vládě zasedá po Finsku nejvíce žen ze všech vlád evropských států. Mimochodem, nevím jestli to nějak souvisí s emancipační procesem nebo s nějakým módním trendem, ale tolik blondýnek (zde chemických) jsem neviděl ani ve Skandinávii.

I přes nepřítomnost hlavy státu zde hlídá vchod stráž na koních a turistickou atrakcí je ceremoniál pravidelné výměny stráží. Ze zvědavosti jsem sledoval, kam směřuje vystřídaná stráž. Odpověď je prozaická, v přilehlém parku je přívěs, kde relaxují koně i lidé, protože do paláce je nepustí. Asi se tam už nevejdou i když se tvrdí, že je to desetkrát větší palác než Buckinghamský pa­lác.

Budova galérie Prado vypadá dost střízlivě až nudně. Ani ničím pozoruhodná, jako třeba šokující vstupní pyramida ze skla a oceli v sousedství starých budov Louvru v městě nad Seinou, jenž navrhl (podle mého názoru šílený) Američanem čínského původu. Nedá se srovnávat ani se skvostem barokní architektury petrohradskou Ermitáží, postavenou samozřejmě italským architektem. Přesto je zde jedna z největších sbírek evropského umění na světě ( 5 tisíc obrazů, 700 soch). Jelikož mi z časových důvodů nebylo dopřáno ji projít, doufám, že zde dojem z obrazů nekazí na rámech neuměle napsaná inventární čísla, jako tomu je v Ermitáži. Poblíž je další museum umění královny Sofie s díly Pabla Piccassa.

Ke Španělskému náměstí patří parčík s pomníkem sedícího spisovatele Miguela de Cervantese Saavedra, shlížícího na své dva hrdiny.

Opravdu je vypodobněn bez levé ruky, o níž přišel ve čtyřiadvaceti letech v bitvě s Turky. Jak jeho jméno napovídá, pocházel ze šlechtické rodiny. Španělé si , na rozdíl od nás, váží šlechty. Nositelé vícenásobných d příjmení se jimi hrdě hlásí ke svým slavným předkům. Proto je zvykem, pro potomky z různých šlechtických rodů, naskládat všechny tyto příjmení do svého jména. Od toho se odvíjí i kompetentnost či kvalifikace zastávat nějaké funkce nebo místa. U nás to dříve indikovala stranická legitimace, nyní obecněji politická příslušnost k vládnoucí straně. Funguje to prakticky stejně, ukáže li se, že dotyčný s dlouhým jménem na svou funkci nestačí, buď se povýší anebo se mu dá k ruce asistent (s krátkým jménem).

Kromě těchto statických pracovníků, setrvávajících na pracovišti, jsou zde i normální a výsledky jejich práce jsou všude patrné. Je asi lepší platit za úklid než vydávat nařízení, zakazující odhazovat nedopalky na zastávkách, které stejně nikdo nedodržuje.

Náměstí Plaza Mayor má čtvercový půdorys(120×90m) ozdobené sochou krále Filipa III a sloužilo jako amfiteátr. Okolní domy krášlí stovky bohatě, někdy až kýčovitě, zdobených balkónů. Na náměstí se nachází spousta kaváren a restaurací, ale s turistickými cenami.

Fontána Cibeles

Neptunova fontána

Brána de Alcala

Toledská brána

Bazilika Svatého Františka sice moc výstavně nevypadá, ale pravá část snímku ilustruje též vysoké pracovní nasazení španělských dělníků. Při takovém pracovním vytížení lze zastat i více pracovních poměrů, což prý je tady běžné.

Katedrála Almudena

Palác komunikací je vypadá honosně, ale zdání klame, je to budova madridské hlavní pošty.

Při procházce ulicemi jsem si všiml japonského páru s fotoaparátem v plné permanenci. Zašli do jakési uličky, ale v mžiku se vrátili s vyděšeným výrazem uháněli pryč. Zkoumal jsem, co je tak rozrušilo. Byly to dvě fronty bezdomovců, čekajících na snídani. Organizace byla dokonalá, nejprve byla vpuštěna pravá řada (patrně registrovaných), odevzdávající jakési lístky, pak šla levá fronta už bez lístků (tj.neregistro­vaní). Bohužel se zdá, že se na některé neregistrované už nedostalo. Osud bezdomovců je smutný všude, ale orgány veřejné moci se chovají k bezdomovcům velice ohleduplně. I když ložnice bezdomovců z kartónu a dek v podchodech turistického centra města nevypadají moc vzhledně, jsou tolerovány. I policista opatrně prochází kolem lavičky se spícím bezdomovcem, aby ho náhodou nevzbudil.

Záhony s maceškami v lednu

Pro bezdomovce je to tady k přežití i v lednu, slunce příjemně svítilo a teplota byla 20°C. V této chvíli bylo v české kotlině kolem nuly a blátíčko. Bohužel musím konstatovat, že praotec Čech manažérsky zklamal. A stanovení jeho priorit, tj. mléka a strdí, bylo mylné. Praotcovi zastánci jistě namítnou, že nemohl neočekával polychlorované bifenyly v mléce a varoázu včelstev. Ale jistě mohl věděl, že člověk je snad jediným z živočichů, který konzumuje mléko i v dospělosti. Už od jednoho roku věku se pomalu přestávají tvořit enzymy na štěpení mléčných cukrů, tudíž se mléko stává nestravitelné. Navíc mu mělo být podezřelé, že sezónně padá z nebe něco bílého a mráz štípe do obnažených partií těla!

Takto vypadá Madrid v nejchladnějším měsíci roku

Kolumbův památník

Nejslavnějším a nejznámějším „Španělem“ byl vlastně Ital, který netušil co vlastně způsobí hledáním cesty do Indii. Ke čtyřiceti milionům obyvatel přibylo podle oficiální statistiky španělské vlády asi 5 miliónů legálních cizích obyvatelů, převážně ze španělsky mluvících zemí. Španělsko má nejvyšší rychlost imigrace ze zemí EU a konzervativní opoziční politické strany vládu stále kritizují, protože dle jejich mínění imigranti parazitují na sociálním systému země. Možná, že je trochu spravedlivé, aby si potomci Inků přijížděli sem „ odrekreovat své zlato“, které jejich předci chtě-nechtě odevzdali milovanému conquistadoru Pizarrovi? Co nám asi odevzdali předci našich imigrantů ?

Místní „věstonická Venuše“, ovšem tentokrát v nadživotní velikosti

To je Madrid, hodně zeleně, z pohledu architektury zajímavé stavby

Zajímavé architektonické řešení haly madridského letiště
(Fotogalerie bude co nejdříve doplněna)

Ze španělsko-české konverzace:
Dobrý den – Buenos días
Ahoj – ¡Hola¡
Nashledanou – Adiós
Ano/Ne – Sí/ No
Jak se máš? – ¿Comó estás?
Dobře – Muy bien
Špatně – Muy mal
Děkuji – Gracias
Prosím – Por favor
Na zdraví – ¡Salud!
Můžete mi pomoci? – ¿Puede ayudarme?
Mluvíte anglicky? – ¿Habla usted inglés?