Do Las Vegas létají spoje odkudkoliv z Ameriky, například z Chicaga. Zdejší letiště nese jméno pilota hrdiny. O’Hara se proslavil odvahou v nerovném souboji s japonskou přesilou, byl vyznamenán Rooseveltem. Za rok poté už neměl takové štěstí a zmizel v Japonském moři ve věku ani ne třiceti let. V Brně nemáme bohužel hrdiny, a tak je naše letiště pojmenováno podle fyzika Macha. Toho kromě místa narození k Brnu nic neváže, vyrůstal a žil jinde (navíc půlstoletí života strávil v cizině) ani moc toho nenalétal! Zesnul v roce 1913, kdy teprve začala pravidelná letecká doprava v USA a osobní vzducholoď Sachsen přistála poprvé v Čechách! Ale asi se s Machem smířím, když Ostrava má zase mošnovské letiště Leoše Janáčka, který tam jen umřel. Taky mohli použít Dvořáka, v jehož Jakobínovi je slovo letadlo (…my cizinou jsme bloudili léta dlouhá.).
Takto vypadá Vaňkovka v Las Vegas, překvapilo nás kromě obchodů s luxusním značkovým zbožím, jsou zde i prodejny renomovaných firem (Sony) s cenami produktů nejnižšími v celém Vegas. Smutné je, že technické vzdělání personálu i v těchto odborných obchodech je srovnatelné s naším Teskem (vyber si sám a nic se neptej).
Movitější obyvatelé žijí v komplexech domů oddělených od světa vysokým plotem a strážní službou u vstupní brány.
Ostatní obyvatelé se také starají o svou bezpečnost. Jak je napsáno na tabulce nad mým půjčeným Chevroletem Cruiser, sousedé si navzájem hlídají své příbytky a volají policii, vyskytne-li se tu podezřelá existence. Nechtěl bych slyšet, co by asi řekli ti naši, co nás „chrání a pomáhají“, kdybys jim zavolal, že se ti u domu někdo potlouká.
Na tomto mírně orezlém vraku mě zaujal majáček za zadním sklem, odpověď je napsána na dveřích – CCOP. Je to místní „pomocná stráž Veřejné bezpečnosti“! Hotely mají i své, dá-li se to tak nazvat, dopravní prostředky.
Přízemí hotelů je stejné – obchody a herní automaty. Aby se hráči nezdržovali vytahováním peněz, mohou použít magnetické karty ze speciálního automatu. Funguje to opačně jako bankomat. Vloží se hotovost a vybere se karta, kterou lze použít v jakémkoliv hracím automatu dané herny. Karta zůstává vsunuta v hracím stroji a kredit na ní se mění podle úspěšnosti hráče. Hra končí, když dojde kredit nebo chuť hrát. V lepším případě si lze vybrat zbylou hotovost jako v bankomatu.
Nabízejí se zde služby všeho druhu. Od advokátních kanceláří oznamujících své vítězné případy (např. vysouzení 178 tisíc dolarů za zlomení nohy po uklouznutí na chodníku) až po příchod děvčete na pokoj do patnácti minut po zavolání. U těchto nabídek mě zaujala skutečnost, že někteří nabízeli i možnost platby za odvedenou práci kartou. Jen čistě technicky by mě zajímalo, kam se ta karta strká? Myslím tím, jestli ty pracovnice s sebou nosí jen terminál, nebo celou registrační pokladnu. Kdo ví?
Dá se povalovat u bazénů v hotelovém komplexu. Ochranka vpustí jen ubytovaného hosta a ještě mu prohledá případné plážové zavazadlo.
Dopravu mezi hotely zajišťuje nově postavený monorail, cena jízdenky je poměrně vysoká pět dolarů jednosměrná a devět zpáteční jízdenka, asi vezmu Dopravní podnik města Brna na milost.
Ve Vegas se vytrvale staví, nové a nové hotely. Nárazová poptávka stále převyšuje nabídku. Zvykem je tu nestejná cena ubytování v průběhu týdne. V období prodlouženého víkendu, tj. čtvrtek až pondělí, má většina hotelů taxu o 30–40 % nižší než v ostatní dny. Hotely, herny a parkoviště se zaplní. Pozoruhodné na tom stavění je, že nikde není hluk, zablácené silnice a nepořádek, staveniště zaujímá minimální plochy, nijak neruší okolí, a to se staví i v noci. Asi místní stavební úředníci dělají to, co mají, a nečekají jen s otevřenou kapsou jako třeba na Balkáně. Říká se, že Balkán začíná tam, kde se už nevaří dobré pivo, tak nevím, jestli mi ještě chutná české pivo? Abych byl objektivní, ne všechno tady zcela funguje. Jak se do něčeho vloží lidský faktor (Ind nebo Asiat) a počítačová technika, je zle. Večer před odjezdem jsem si šel nechat vystavit účet za hotel. Když mi ho vyjeli, shledal jsem, že jsem sdílel svoji komůrku (80m2) s jakousi Jenifer J. z Vermontu. Snažil jsem se tu dámu vystrnadit nejen ze svého života (co kdyby měla dřevěnou nohu, 120k g a chrápala) a hlavně čtu, jelikož je to cestovní doklad. Vše bylo marné, nepomáhalo ani moje naléhání, že uvidí-li to moje manželka, rozvede se! Ind v recepci se potil, tloukl do kláves v počítači, kroutil hlavou, ale dámu ne a ne vystěhovat. Nakonec hodil ručník do ringu a řekl, ať přijdu příští den, že se prý změny ukládají vždy ráno?! Pravda je, že jiná recepční mi časně ráno vytiskla žádaný účet už bez vetřelce. Z toho plyne poučení: vyhněte se Indům!
LAS VEGAS A CELEBRITY
Není možné odolat, když tě lákají Whoppi i Nicolas.
Trochu mě zamrzelo, že jsem jakožto cizinec diskriminován vyšším vstupným, než mají místní, ale na druhou stranu v Londýně se platí číselně podobně vysoké vstupné, ale v hodnotnějších librách. V londýnském muzeu nejsou stejné figury, ale Hitler zde ani moc nechybí a hajlování za něho zastane Mike Jagger.
Dozvěděl jsem se zde, kdo vlastně byla dotyčná dáma. Jmenovala se Marie Grosholtzová, pocházela ze Štrasburku. Pracovala jako hospodyně u doktora, který zkoušel dělat voskové modely osob. Ona se to nejen naučila, ale měla i to štěstí, že žila za Francouzské revoluce. Gilotina nezahálela a hodil se někdo, kdo uměl snímat posmrtné masky pro morbidní podívanou budoucích generací. Když začaly docházet hlavy nebo slavní lidé pro zvěčnění, přestěhovala se i se svým uměním do tehdejší imperiální mocnosti Anglie, kde se dožila úctyhodného věku takřka devadesáti let. Byl jsem překvapen dokonalostí provedení figurín. Protože byly rozestaveny volně po místnostech a bylo pro mne mnohdy svízelné rozeznat je od návštěvníků. Mnozí totiž také stáli a dlouho civěli. Málem jsem se dostal do trapné situace, ale dáma se naštěstí pohnula dříve, než jsem si stačil připravit mobil, abych ji zvěčnil. Z více než stovky figurín jsem mnohé ani neznal, zejména golfisty a hvězdy baseballu. Potěšila mě i česká účast Ivanky Trumpové, i když vedle stojící Larry King mně pro ni nepřipadal jako vhodný partner.
Samozřejmě nemůže chybět popová hvězda Madona, ale Michael Jackson chybí, přestože zde prý v minulosti stál, asi už zasmrádl.
Vedle lamače ženských srdcí Cloonea jsou připraveny vzadu rozpárané svatební šaty, do nichž mohou vdavekchtivé ženy vklouznout a nechat se alespoň zvěčnit se svým idolem. Ještě štěstí, že to krasavec George nevidí, z mnohých nevěst by dostal další žaludeční vředy.
Kde by bylo Las Vegas bez Elvise a kde by byl Elvis bez Las Vegas?
Paní Osvaldová by asi napsala svůj legendární text trochu jinak: Britney nemá štěstí, že není kamenná, jinak by už stála, smíchy by neřvala a nebyla by v pase zlomená.
Pro všeobecné obveselení je možno vyzkoušet své pěvecké nadání v sále s figurínami hudebníků. Místní spíkr nejprve představí adepta, zajistí ze syntetizátoru hudební doprovod a už se zpívá. Za odměnu si umělec odnese jakýsi dárkový poukaz na zboží. Dvěma dívenkám z Kansasu se zpěvem dokonale podařilo vylidnit celý sál. Zpívaly duet, ovšem každá jinak, ale zato obě svorně falešně. Prchaje jsem vzpomněl na již zmíněného Janáčka, který nezdárným studentům s oblibou překládal výraz „Musica sacra“, jako „sakra, to je ale muzika!“
Dosluhující prezident je centrem zájmu, zatímco Franklin a Washington jen skromně stojí opodál. Stojící hubeňour Lincoln by asi neměl potřebnou stabilitu, a tak ho posadili. Zdá se však, že Bush zde asi není moc oblíben, protože každý, kdo se s ním nechává fotit, se hrozně šklebí.
Nejoblíbenější prezidentský pár Ameriky John Fitzgerald a Jacqueline, léty prověřená trvalá hodnota Neil Armstrong a Edwin Aldrin, osádka lunárního modulu Apolla 11, který 20. 7. 1969 přistál na Měsíci. Je zde i ona památná Neilova věta: „That’s one small step for a man, one giant leap for mankind.“
Jsou zde i otisky rukou slavných a videoprojekce postupu zhotovování voskového modelu. A samozřejmě síň hrůzy. Pouští se dovnitř asi po dvanácti lidech, proto je dost času přečíst si ve frontě všechna vyvěšená sdělení. Například, že máte štěstí, protože je nový program – texaský masakr motorovou pilou. Dále sdělení, že se diváci mají chovat slušně k hercům a v žádném případě na ně nemají sahat a rovněž tak políčkovat, knokautovat, kopat apod. Každé skupiny se ujme holohlavý pán, zavede ji do minikanceláře a postaví je do řady, sedne si za stůl a vede k nim uklidňující řeč, zatímco se stěna za ním nadouvá obrysem mordy netvora. Netvor zmizí a všichni jsou ukolébáni monotónním hovorem, když tu náhle pán najednou vyskočí a zařve, že musíme být stále ve střehu. Pak se tým seřadí do zástupu tak, že každý má ruce na rameneou předcházejícího souseda, a vypustí se na trať. Směr postupu je matně osvětlován a z temných zákoutí kulis na skupinu vyskakují různí netvoři, i na maketu motorové pily se dostalo. Já jsem byl třetí v zástupu, a tak jejich působení poznali více až ti za mnou. Je neuvěřitelné, jaké zvuky dokážou vyloudit některé ženy. Závěr je obchod s předraženými suvenýry, a to je vše.
Z cest pana Zdenka Smejkala
