Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí autora Zdeňka Galušky a dramaturga dr. Jaroslava Petra, seriál s desítkami televizních repríz u nás i na Slovensku, jeden z nejúspěšnějších pořadů České televize, se natáčel právě v regionu, který vám dnes přiblížíme i z jiného pohledu. Ve víru krojů, tanců a muziky se začtete do textu o regionu, který se táhne od Ždánického lesa a Chřibů až po hřebeny Bílých Karpat a na jihu je omýván řekou Dyjí. Dnes se Slovácko dělí na sedm podoblastí. Podstatnou část tvoří Dolňácko, které je protikladem Horňácka, a právě o nich bude řeč.
Horňácko se výrazně odlišuje nářečím i zvyky a má oblastní lidovou tradici lidového umění a řemesel, která se odráží i v architektuře, krojích, tancích i písních. Je to malebná oblast ležící na úpatí Bílých Karpat pod horou Javořinou. Specifický lidový oděv, tanec, výšivka a hudební umění. V kraji folklorního svérazu se již v polovině minulého století lidé bavili především u gajdošské muziky. K samotným dudám se zpěvem se v druhé polovině 19. století postupně přidávaly další nástroje, především smyčcové – nejdříve housle, pak viola a malý třístrunný kontrabas. Na přelomu století se již zformovala hudecká sestava se smyčcovými nástroji a klarinetem. Legendární muzikant Jožka Kubík už koncertoval i za přítomnosti velkého pedálového cimbálu. Neodmyslitelnou součástí horňácké tradiční lidové hudby jsou kromě mužského sólového zpěvu charakteristické mohutné zemitě znějící mužské sbory. Typický pro Horňácko je párový tanec sedlácká i taneční hry holúbek, káčer i hojačky atd. Jako jinde na Slovácku i zde se tančí verbuňk, který je ale více spojován s Dolňáckem, které je naší další zastávkou.
Rozsáhlá oblast Pomoraví od Napajedel až k Hodonínu a přilehlá podhorská území na levém břehu řeky Moravy, Kyjov, Bzenec, Strážnice, Uherské Hradiště – to jsou pravděpodobně hlavní střediska této národopisné části. Bohatost krojových stylů a výšivek se odráží i na venkovských chalupách a regionálních obrazech domorodců. Individuální usedlosti s uzavřeným dvorem, v novověku zformozformované do okrajové orientace domu směrem ke komunikaci, jsou tolik typické a dodnes zachované. Přízemní domky posázené vedle jediné silnice s jediným účelovým středovým rozšířením ve tvaru návsi a náměstí současně. Malebné domečky s předzahrádkami a malovanými žůdry, nejvíce ale turisty zajímají různé folklorní akce, kde se mohou kochat směsicí krojů a kde se zaposlouchají do libozvučné muziky.
Mezi nejvýznamnější osobnosti poválečného období patřil bezesporu kyjovský Jura Petrů, strážnický Slávek Volaný a uherskohradišťský Jaroslav Staněk. Jejich stylové pojetí hudebního projevu je nezapomenutelné. Na rozdíl od Horňácka je Dolňácko „cimbálovější“ a také v tanečním projevu dynamičtější. Párový točivý tanec dunaj na Strážnicku a skočná na Kyjovsku a další figurální tance jsou důkazem pestrého tanečního projevu. To konvenuje i s krojovými obyčeji tohoto regionu. Bílé konopné kalhoty u mužů, ženský rubáč, místo krpců vysoké boty bez podpatku, vlněné sukně s vetkávanými vzory a „fěrtůžky“. Napočítali jsme přes dvacet různých krojových sad oblečení. Dala by se uspořádat samostatná národopisná krojovaná módní přehlídka.
Téměř v každé vesnici mají svůj kroj, cimbálovou muziku a udržují tradiční mravy a zvyklosti. Odkaz předků se dědí z generace na generaci, a to je potřeba podporovat, chránit a vychvalovat. Někdy je to nejvzácnější produkt, který můžeme nabídnout i zahraničním turistům. A přitom my domácí ani nevíme, co je naše „domácí zlato a stříbro“. Jeďte se tam podívat a nebudete litovat.
PaP
