Král Ubu je divadelní hra Alfreda Jarryho a je považována za předchůdce absurdního dramata. Sám autor a jeho život byl dekonstrukcí reality, no koneckonců, posuďte sami.
Alfred žil tak, jak uznal za vhodné a jak mu to vyhovovalo. Ctil zásadu carpe diem – užij dne, žil život jen s několika klíčovými prvky, které mu bohatě stačily ke spokojenosti: kolo, revolver a absint. Revolver používal často místo cyklistického zvonku, kolo jako výhradní dopravní prostředek a absint byl pro něj životním stylem a symbolem. Své okolí šokoval na každém kroku. Vyčerpán, nemocný a obtěžovaný věřiteli zemřel ve čtyřiatřiceti letech. Ale vlastně nezemřel dodnes, protože jeho Král Ubu je aktuální i dnes.
Otec Ubu je lakomec, žrout a přízemní tvor a o jeho charakteru vypovídá i to, že chce vynalézt pozemní plachetnici, již budou pohánět vojáci mohutnými pšouky. je to nenasytný a hamižný staroch, který se neumí ubránit nespoutanému obžerství. A k tomu samozřejmě potřebuje mnoho peněz, a tak si vymyslí zvýšení daní, a dokonce jejich zaplacení předem, a to i několikrát za sebou. Obhroublý nevychovanec, nevzdělanec, požitkář a dokonce sprosťák „slovem pšoukem a také grgem“ vládne lidu, který odírá ze všech sil i stran…
Možná jste si uvědomili, že Alfred Jarry je více než po sta letech autorem současnosti. Na pohádkové příběhy bohatých a chudých však pamatuje i česká literatura. Příběh chudého havíře Dařbujána a bohatého a tlustého Pandrholy, pivovarského sládka, který odmítal komukoli pomoci, můžeme s nadsázkou odpozorovat i v dnešní pupulaci.
Sakra, jak neodvratně se ta historie opakuje!
Kabrňák
