Kohoutí zápasy jsou v některých zemích velmi populární a v některých zemích jsou naopak zakázány. V našich končinách si to kohouti většinou „rozdávali“ na venkovských hnojištích a slepice jen tupě přihlížely. Je vidět, že situace se mění a v rámci demokracie se silážní jámy stranických sekretariátů bojovými kohouty jen hemží. Je až neuvěřitelné, kolik hnojiva se nyní nachází mezi politickými stranami. Až to množství budeme vyvážet na pole, bude se muset exkrement ředit, aby nové rostliny nezahynuly. Kohouti se navíc poučili a tolik podceňované slepice našly nové uplatnění. Kromě snášení vajec se starají i o produkci munice pro své oblíbené kokrhely. Štěnice nekonzumují, ale roznášejí do stranických kurníků. To tu ještě nebylo. Podělané venkovské dvorky jsou proti tomu uklizené klícky. Vůbec nevíme, kde ony kohoutí zápasy začínají a kde končí. Sám jsem si raději ihned uklidil před vlastním prahem. Udělají to i ostatní? Asi ne. Tak asi nejlepší obrana bude povinné očkování proti klíšťatům a štěnicím. Mám ale obavy, že naše rezistence je už tak velká, že očkování nebude úspěšné. Kohoutí zápasy mají svá pravidla a mnohdy teče i krev. Mám dojem, že naše demokracie bude vykoupena krví. Stálo nám to za to?
Kabrňák
