Období burčáku a mladého vína je opět v plném proudu, tak mě napadlo, co všechno si můžeme představit pod překladem latinského přísloví do jazyka českého. Říká se, že ve víně je pravda. Jiní k tomu dodávají ještě ono okřídlené rčení nalejme si čistého vína. Jak je vidět, čeština i latina mají dostatek vyjadřovacích prostředků k zajímavým a téměř básnicky nadneseným sloganům. Pokud je ve víně pravda, pak opravdu nechápu, proč soudci soudí podle zákonů a nezeptají se raději, co by na to řeklo víno. I když podle novinových článků nejeden představitel moci soudní i výkonné již pokus s vinným mokem absolvoval k nelibosti veřejnosti. Ve víně hledá pravděpodobně pravdu i celá řada poslanců a dalších funkcionářů. Po požití nápoje většinou něco způsobí, a pravdu neříkají. Nalijme si ale čistého vína, proč by to dělali, když nemusí. Jak to tedy vlastně je s tím vínem a pravdou? Stálo by za to uzákonit povinně konzumování vína před každou schůzí a před každou tiskovou konferencí. Pravda by snad konečně vyplula na povrch. A bylo by nám zcela lhostejné, zda by ona pravdivá prohlášení zazněla v češtině nebo v latině. Z toho plyne, že není důležité, jakým jazykem se pravdivá slova pronášejí, ale zda jsou vůbec pravdivá. Nalejme si čistého vína a přiznejme, že ve vinných sklípcích u vína se toho mnohdy dojedná více než v Poslanecké sněmovně. Tak mě napadá, jestli by nebylo dobré schůzovat od podzimu do jara ve vinných prostorách. Konzumace by byla vinařům hrazena ze státní pokladny a vinaři by neměli problém s prodejem svých kvalitních vín. Zabili bychom dvě mouchy jednou ranou. Staňme se konečně světovými a udělejme něco pro to, aby se už konečně dověděl celý svět, že víme, jak na to. Úplně se mi z tohoto úvodníku zamotala hlava, a to jej píši zcela střízlivý. Proč se ale neopít představou, že výše popsané se vlastně už začalo dít, jen se o tom veřejnost oficiálně nedozvěděla. Mám jen obavu, aby nás z té pravdivě popsané skutečnosti nerozbolela krutě hlava. Nalejme si raději čistého vína a řekněme si zcela otevřeně, že jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá a tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne…

Kabrňák