Jak si správně poradit se zařizováním dětského pokoje, aby se našemu dítěti dostalo správného prostoru ke hrám, učení, odpočinku a setkávání s přáteli? Každý věk dítěte s sebou přináší jiné nároky a požadavky na zařízení dětského pokoje.
0–4 let
V nejútlejším kojeneckém a batolecím věku není nezbytně nutné, aby dítě mělo vlastní pokojíček. Plně postačí vhodně umístěná postýlka, skříňka na oblečení a koutek, kde jsou uloženy hračky. Hry a hraní je nezbytně nutné pro správný vývoj dítěte. Dítě si hraje většinou v místnosti, kde je nám na očích, je to tedy většinou obývací pokoj nebo větší kuchyně.
5–8 let
V předškolním věku, kdy se stává samostatným, by již dítě mělo mít svůj vlastní pokojíček nebo alespoň koutek, který bude patřit jenom jemu. Dětský pokoj by měl být zpravidla umístěný v blízkosti obývacího pokoje nebo místnosti, kde se rodiče zdržují nejvíce. Z místa, kde dosud pouze spávalo, je nyní hrací kout. Během vteřiny se z pokojíku stává pirátská loď či krásný palác pro princeznu. Dětský svět fantazie a her prakticky nezná hranic, místnost by tedy měla být rodiči lehce dosažitelná a kontrolovatelná kvůli včasnému zásahu při hrozícím nebezpečí či úrazu. Dětský pokoj umístěný v jiném patře než v jakém se rodiče přes den zdržují přichází v úvahu až pro starší děti, a to ve věku od osmi let.
9–11 let
Pokoj by měl být světlý, jeho zařízení útulné a uzpůsobené potřebám dítěte. Povrch podlahy by měl být snadno udržovatelný, avšak parkety, plovoucí podlaha či linoleum, které lze sice lehce setřít, nejsou pro dětský pokoj to pravé. Lepší je zvolit koberec či alespoň běhoun, který utlumí hluk způsobený hrou a také změkčí případné pády. Dobré je také zamyslet se nad barvou zdí, ze sterilně bílých stěn asi nebude naše dítko právě nadšené. Lepší jsou pestrobarevné tapety s obrázky. Jestli že je pokojíček malý a přemýšlíte nad tím, jaký nábytek pro jeho zařízení zvolit, pak je dobré umístit lůžko do patra. Nahoře dítě pohodlně spí a pod postelí zbývá ještě dostatek místa pro psací stůl nebo na hraní. Mělo by zde také být dostatek prostoru pro uklízení hraček: různé barevné bedny, truhly, regály či poličky. Již od útlého věku by si náš potomek měl zvykat na pořádek a vědět, že každá hračka má své místo, kam by měla být po hře uklizena. Šikovní tatínkové a maminky dokáží například z obyčejné kartónové krabice zhotovit pestrobarevnou bednu, kde se schová stavebnice či kostky.
12 – 18 let
S pokojíčkem teenagera to již tak jednoduché nebude. Dítě začíná mít větší požadavky na vlastní soukromí. Právě na dveřích dětských pokojů se často objevují nápisy jako: klepat, dospělým vstup zakázán či nakreslená značka zákaz vjezdu. Pro dospěláky to znamená, že tato místnost již nespadá do jejich „kompetence“, ale je výsostným územím potomka. Pokoj již není pouze místem pro hry – dospívající se zde učí, poslouchá nahlas oblíbenou kapelu, sleduje televizi a věnuje se svým koníčkům. Nesmí zde chybět psací stůl s pohodlnou židlí, případně knihovna. Mladým slečnám udělá zajisté radost zrcadlo a menší toaletka. Pro stále častější návštěvy spolužáků a kamarádů je dobré do místnosti umístit menší gauč či křesílka. Svému účelu ale také poslouží velké polštáře určené pro sezení na zemi, které šikovná maminka zvládne ušít během odpoledne.
