SLOVÁCKÝ VERBUŇK
Dvacátého pátého listopadu 2005 prohlásil generální ředitel UNESCO slovácký verbuňk za mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Slovácký verbuňk se tak stal první oceněnou nemateriální památkou naší země a zařadil se mezi devadesát prohlášených fenoménů z celého světa. Tanec byl oceněn pro svou vysokou uměleckou úroveň a byl označen za výraz kulturní identity celé oblasti Slovácka.
CHARAKTER TANCE
Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným, specifického rázu. Ačkoliv se tančí převážně hromadně, každý z tanečníků uplatňuje individuální taneční projev s ohledem na svou regionální a místní příslušnost, své taneční umění a povahu. Verbuňk se tancuje na určitý okruh písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. písně novouherské.
VZNIK TANCE
Název tance je odvozen z německého slova Werbung (tj. najímání, ucházení se) a z praxe náboru do vojenské služby, prováděné u nás do roku 1781 za účasti profesionálních vojenských tanečníků, jejichž projev byl asi jedním z impulzů ke vzniku tohoto tance.
Verbuňk je v České republice rozšířen pouze na Slovácku, kde se pro něj užívají nebo užívaly i jiné názvy – cifra, cifrování, cifruňk, čardáš, čardášování, verbování, skákání, grepčení (grebčení).
FUNKCE TANCE
Slovácký verbuňk se vyznačuje vysokou emotivností, což souvisí mimo jiné s tím, že jde o tanec improvizovaný a poskytující tedy širší prostor spontánnosti projevu. Původně se tímto tancem loučil odvedenec před odchodem do vojenské služby. Tanečník kompenzoval značné psychické napětí z blížící se životní změny, avšak současně dával najevo, že je této služby schopen. Svým tanečním projevem se snažil zapůsobit na opačné pohlaví. V tanci tedy dominovala funkce psychologická, soutěživá a erotická. Časem jej převzali i další mužští členové komunity, byl postupně začleňován i do jiných tanečních příležitostí lidového života, a tím nabýval nových funkcí. Zvláště důležitou se stala funkce obřadní.
PROVÁDĚNÍ TANCE
Pro dokonalé provedení verbuňku je nutné, aby interpret ovládal několik dovedností. První z nich je zpěv, dále je nutné zvládat a správně využívat dialekt. U dobrého tanečníka se rovněž předpokládá dobrá znalost repertoáru písní, tedy textů a nápěvů, které se při tanci užívají. Z hlediska pohybového je důležitá náročnost, množství, pestrost, návaznost a úroveň provedení tanečních prvků a figur. Tanečník musí rovněž zvládnout prostorové uspořádání, kompozici a gradaci tance. Slovácký verbuňk je jedinečným projevem lidské kreativity právě tím, že na poměrně malém území, které Slovácko v rámci Moravy zabírá, a za použití shodných tanečních motivů (výskoků, přeskoků, odskoků, příklepů, srážení pat, podupů, potlesků, dřepů, přednožování, zanožování atd.), avšak jiným způsobem provedených a s jinou intenzitou, četností výskytu, vedením nohou, někdy i rukou, a držením těla při tanci se vyhranil v šest svébytných regionálních typů. Sami tanečníci i diváci vnímají verbuňk značně emotivně. Stejně jako v minulosti i dnes si cení vynikajících tanečníků verbuňku – verbířů.
Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku začínají regionálními koly. Finále pak probíhá jako pořad v rámci Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici. O tuto soutěž je velký zájem i mezi návštěvníky festivalu.
NÚLK vydal šest videokazet s doprovodnými publikacemi, které dokládají vývoj jednotlivých stylů verbuňku. Mohou sloužit zájemcům jako studijní materiál. www.nulk.cz
