Tak jako ptáci táhnou do teplých krajin, tak i my Češi stále častěji odlétáme v zimě do tepla. Díky špatným zimním podmínkám z posledních let je totiž nutno se rozhodnout, kam vyrazit za sněhem, zda na daleké ledovce, anebo naopak když už, tak vyměnit zimu a mráz za teplo a sluníčko. Nejnavštěvovanější destinací je Egypt, Tunisko a Kanárské ostrovy. Přijatelné ceny jsou přizpůsobeny i počasí, které je zde proměnlivé, může sprchnout nebo foukat studený vítr z Evropy. Rudé moře je sice teplé i v tomto zimním období, ale při zatažené obloze je potřeba se nejdříve přemluvit, zda se vůbec chceme jít koupat do moře. Do Egypta se však nejezdí jenom pro krásné písečné pláže a průzračné moře, ale hlavně se přesvědčit na vlastní oči, že úsvit dějin lidstva byl vskutku impozantní. Historie Egypta začala pravděpodobně již v paleolitu. Egypt je arabská republika ležící na Nilu v severovýchodním cípu Afriky, malou částí též zasahuje do Asie. Současným hlavním městem je Káhira, ale během staletí se metropole několikrát měnila – od Abydosu přes Memfis až po Théby (Luxor).
Naše zážitky začaly již po přistání na letišti v Hurghádě, kdy jsme byli delegátkou upozorněni, že i při sebepřísnějším dodržování hygienických i stravovacích návyků visí ve vzduchu tzv. faraonova nemoc, někdy též nazývaná faraonovou pomstou, která může postihnout každého z nás. Jediným účinným lékem proti této nemoci, která se projevuje nevolností, průjmy, horečkami, je francouzský lék Antinal. První naše kroky po ubytování na hotelu tedy směřovaly do nejbližší apatyky. Vykoupili jsme zásoby lékárny a pro jistotu jsme se preventivně těmito léky cpali tak často, jako když dítě mlsá bonbony. Nutno uznat, že výsledek se dostavil a faraon nás nepotrestal. I za tohoto, dá se říci našeho uspokojivého zdravotního stavu jsou několikahodinové cesty z Hurghády k pyramidám do Gízy, Káhiry či Luxoru náročné, ale dají se přežít a únavu překonají neuvěřitelné zážitky.
K památkám se jezdí z bezpečnostních důvodů v konvoji, který vyjíždí brzy ráno ze seřadiště. Zde se shromáždí asi 80 autobusů s turisty z celého světa a konvoj vede a zakončuje policejní, dokonale ozbrojený doprovod. (Je ovšem legrační, s jakou pompou jsme absolvovali cestu tam, ale zpět už se vracel každý autobus po své trase samostatně.) Jelo se přes poušť, která postupně přechází v úrodná políčka táhnoucí se kolem zavlažovacího kanálu. Díky Nilu se tady pěstují zemědělské plodiny, zelenina apod. Život lidí v této oblasti silně připomíná život v jihovýchodní Asii. Podobné chýše údajně postavené z hlíny, slámy a zvířecího trusu obývané společně lidmi i s hospodářskými zvířaty, ušmudlané děti, prostě bída na každém kroku.
Zato Káhira – ta má dnes kolem 18 milionů obyvatel a skládá se ze tří největších čtvrtí (Káhira,Gíza aQalyobia) a 28menších. Jsou zde luxusní čtvrtě a bohatství, ale i chudoba a nečistota. Jednou z nejhezčích a nejimpozantnějších mešit v Káhiře je mešita sultána Hassana.
Kolosální socha faraona Ramsese II. je 10 m vysoká a nachází se na Nádražním náměstí. Přímo v centru Káhiry se nachází Egyptské archeologické muzeum. V budově muzea je umístěna rozsáhlá knihovna a ve dvou podlažích se nachází kolem 100 výstavních sálů. Nejdůležitější vzácností muzea je sbírka týkající se faraona Tutanchamona. Poklad z Tutanchamonova hrobu zabírá celou část horního patra. Zlatý sarkofág Tutanchamona byl vyroben ze 450 liber ryzího zlata a jedná se pravděpodobně o nejkrásnější zlatnické dílo v historii vůbec. Muzeum není vlastně nic jiného než úžasná sbírka předmětů z vykradených hrobů a sarkofágů (což jsou vlastně rakve). Za další příplatek se dostanete do dalšího speciálního sálu mumií (což jsou mrtvá těla).
V celém muzeu je přísně zakázáno fotografovat a natáčet na kameru, ale v Egyptě bují úplatnost dvojnásobně, takže fotoaparáty blýskaly poměrně často. Při návštěvě Káhiry rozhodně nezapomeňte alespoň načichnout atmosféru Velkého bazaru Chán el-Chalíli.
Pyramidy v Gíze, na předměstí Káhiry, jsou jedním z nejvýznamnějších symbolů Egypta a jen málokdo odjede ze země na Nilu, aniž by je nechtěl spatřit na vlastní oči. Nabízí se vám nezapomenutelný pohled na jeden z největších výtvorů, jaký kdy lidská ruka vytvořila. Bez výjimky se zde potvrzuje egyptské přísloví: „Celý svět se bojí času, ale čas se bojí pyramid." Egypťané byli přesvědčení, že člověk může dosáhnout nesmrtelnosti také tím, když vytvoří jeho sochu nebo obraz. Toužili po nesmrtelnosti, proto uctívali bohy a zemřelé. Stavěli jim chrámy, pyramidy, hrobky. Věřili, že sochy a malby, kterými je zdobili, zajistí věčné trvání toho, co zobrazují. Díky nápisům vytesaným do kamene nebo psaným na papyrus (vyráběný ze stonků stejnojmenné rostliny nařezaných na tenké plátky) známe i jejich myšlenky a objevy. Svými stavbami a mnoha znalostmi se dávní Egypťané stali v očích lidstva skutečně nesmrtelnými. Nejvýznamnějšími stavebními památkami jsou pyramidy – obrovské stavby ve tvaru jehlanu. Nejstarší pyramidy z 3. tisíciletí př. n. l. byly stupňovité, např. Džoserova pyramida. Teprve později měly pyramidy stěny hladké. Na stavbách pracovali otroci, někdy i rolníci (pokud byly záplavy a oni nemohli pracovat na poli). Pyramidy sloužily jako hrobky faraonů. Nejznámější a největší jsou v Gíze. Pro svou neobvyklost byly zařazeny mezi sedm divů světa.
Imponující a slavný komplex hrobek se skládá ze sfingy a tří největších pyramid – Cheopsovy, Chefrenovy a Mykerinovy, vedle nich stojí další tři malé pyramidy královen. Cheopsova pyramida je nejvyšší, původně měřila 146 m, ale v současné době měří už jen 137 m. Místo špičky je dnes asi desetimetrová plošina. Byla postavena ze dvou milionů kamenných kvádrů, přitom každý vážil asi 2,5 tuny. Chefrenova pyramida je ta, na níž zbyla u vrcholu ještě část omítky. Nejmenší Mykerinova pyramida je vysoká „jen“ 66 m, ale zase je velmi pravidelná. Asi 350 m od Cheopsovy pyramidy se tyčí Velká sfinga. Tato kolosální, 20 m vysoká a 73 m dlouhá socha se lvím tělem a lidskou hlavou hlídá Cheopsův hrob. Egypťané věřili v posmrtný život. Po smrti faraona bylo jeho tělo se všemi předměty potřebnými pro život (zbraně, šperky, poklady, oblečení, jídlo, nábytek, dokonce i záchod) umístěno do pohřební komory. Mnoho věcí bylo z ryzího zlata. Faraon byl pohřben v tajné místnosti, která se nacházela přímo pod vrcholem pyramidy. Byly zde vybudovány i falešné dveře a bludiště, které měly zmýlit zloděje před vykrádáním hrobek. V Egyptě stále ještě stojí 80 pyramid, z nichž každá se stavěla nejméně 20 let.
V Luxoru žije asi 80 000 obyvatel. Na východním břehu řeky Nil leží luxorské a karnacké chrámy, na západním břehu proslulé Údolí králů, Údolí královen, chrám královny Hatšepsút a mnoho dalších. Na jihu Luxoru stojí velkolepý chrám Egypťany nazývaný jižní Amunův harém, který střeží dvě kolosální sochy Ramsese II. sedícího na trůně. Ze dvou Ramsesových obelisků se dnes už dochoval pouze jeden. S karnackým chrámem byl spojen dlouhou alejí sfing s beraní hlavou. Od luxorského chrámu se rozkládá rozlehlý karnacký areál, jehož ústředním bodem je Amunův chrám proslavený nejdelším sloupořadím světa se 134 sloupy, jejichž hlavice má podobu nerozvinutého papyrusového květu. Mezi Nilem a Údolím králů stojí Memmónovy kolosy. Jsou to dvě gigantické sochy, které střežily zádušní chrám Amenophise III. Postavy představují faraona sedícího s rukama na kolenou. Jeden kolos byl známý svým „zpěvem“, když na něm po zemětřesení vznikla trhlina. Pověst praví, že každé ráno při východu slunce vydávala socha jakýsi táhlý tón. V horách táhnoucích se za městem Théby leží slavné Údolí králů. Vzniklo rozhodnutím krále Thutmosise I. Tento faraon přikázal, aby jeho tělo nebylo pohřbeno v monumentální stavbě – pyramidě, ale na neznámém místě. V Údolí králů bylo objeveno 65 hrobů, jsou očíslovány a k nejkrásnějším patří hrob Ramsese VI. s překrásně malovaným stropem, dále hrob Ramsese IX. díky světoznámým malbám a k nejslavnějším hrob Tutanchamonův. Mumie zde pohřbených panovníků dnes odpočívají v již zmíněném muzeu vKáhiře. Asi 1 km od Údolí králů leží Údolí královen. Bylo zde objeveno asi 80 hrobů egyptských královen a princů. V Údolí královen byli totiž pochováni i synové faraonů, kteří zemřeli příliš mladí. Většina hrobů je ovšem velmi poškozená. Jediná žena na faraonském trůnu byla královna Hatšepsút. Pro posílení své autority nosívala na veřejnosti mužské oblečení a symbolický vladařský vous. Hatšepsút nechala vystavět pro sebe a svého otce Thutmosise I. v údolí naproti Karnaku svatyni a zádušní chrám. Tento chrám je přilepen na horský masiv a částečně zapuštěn přímo do příkré skalní stěny tyčící se na konci údolí jako velký vějíř. Alej sfing a obelisků se táhla až ke vstupu na 1. terasu. Chrám se rozkládá na 3 širokých terasách, po stranách stojí sloupořadí a terasy jsou propojeny hlavní vzestupnou rampou až k posvěcenému místu. Po teroristickém útoku, kdy na tomto místě bylo zastřeleno asi 50 německých a japonských turistů, zde byla zostřena bezpečnostní opatření a několikrát bylo nutné projít detekčním rámem a následnou kontrolou tašek. Vůbec jsem si už nevzpomněla, že jsem do tašky přibalila pro případ náhlého hladu chléb, paštiku a nůž, tedy spíše víceúčelovou kudlu, a v klidu jsem procházela. Když jsem si to večer v hotelovém pokoji při vybalování uvědomila, polilo mě horko. Jak a proč jsou vlastně prováděny kontroly, když nikdo kudlu neobjevil? Zážitků je mnoho, ale k dalším vzpomínkám se vrátíme až v některých dalších číslech cestovatele Kabrňáka.
PaP
